Když v roce 1811 vyšel román Rozum a cit od anonymní autorky By a lady (Od jedné dámy), nikdo netušil, že tato žena bude jednou patřit k nejslavnějším spisovatelkám světové literatury. Tou ženou nebyl nikdo jiný než Jane Austenová (1775–1817).

Neutuchající popularita

Díla Jane Austenové jsou i po více než 200 letech stále aktuální. Jak je možné, že příběhy popisující život střední a vyšší anglické společnosti k nám stále promlouvají? 

Austenová totiž pracuje s univerzálními tématy. Pozornost soustřeďuje především na mezilidské vztahy, a to jak romantické a přátelské, tak vztahy mezi rodiči a dětmi či sousedy. 

Hlavními motivy jejích knih jsou láska, přátelství, otázka důvěry a schopnost poznat sebe i druhé. To vše je zabaleno do lákavého balíčku v podobě plesů, čajových dýchánků a sousedských setkání. Podle profesorky Kathryn Sutherland z Oxfordské univerzity však zvolené události nejsou jen líbivou kulisou.¹ Naopak, během těchto všedních událostí se naplno projevuje napětí a postavy odhalují své skutečné charaktery. 

Postavy, které mají duši

Velkou devízou tvorby Jane Austenové jsou podrobně vykreslené charaktery jejích hrdinů. Postavy nejsou černobílé a oplývají řadou kladných i záporných vlastností. Tímto realistickým způsobem psaní přinesla do literatury výraznou změnu. Do té doby v románech totiž běžně převládalo poměrně striktní rozdělení postav na kladné a záporné.² Austenová tak do literatury vnesla podrobnou charakteristiku postav, díky které vytvořila „živé“ a lidské hrdiny, které mezi lidmi objevujeme dodnes.  

Svobodomyslné hrdinky

Hlavní hrdinky Jane Austenové jsou v mnoha ohledech ženy dnešní doby. Jsou inteligentní, svobodomyslné a mají vlastní názor. Nebojí se odmítnout nevhodného nápadníka ani neobětují svůj život rodině za každou cenu. Ve světě, který jim často nabízí nespolehlivé či hloupé muže, se snaží najít protějšek, který jim bude roven. Muže, kterého si budou moct vážit a který je bude respektovat jako plnohodnotné, samostatně myslící lidské bytosti. Pozoruhodně současné, nemyslíte? 

„Buďte ujištěna, že to vám neslíbím nikdy. Nenechám se zastrašit a dohnat k něčemu tak naprosto neodůvodněnému. Přejete si, aby si pan Darcy vzal vaši dceru, ale i kdybych vám dala požadovaný slib, přispěla bych tím nějak k uskutečnění jejich sňatku? […]“³

Pýcha a předsudek (překlad Eva Kondrysová)

„Postrádám obvyklé důvody, které vedou ženy do manželství. Kdybych se zamilovala, to by byla jiná! […]“⁴

Emma (překlad Kateřina Hilská)

Škola emocionální inteligence

V souvislosti s Austenovou se také mluví o tom, že její romány mohou rozvíjet emocionální inteligenci. Hrdinové dělají chyby, uvědomují si své omyly a dokážou měnit názory (ne všichni, samozřejmě 😀). Tím nás učí, že první dojem nemusí být vždy správný a že ten sympatický mladík nemusí být nejlepší muž v místnosti. Její postavy rostou, učí se přiznat chybu a vyjádřit omluvu. Díky tomu dokážou navazovat stabilní citové vztahy. 

„Připouštím, že v panu Eltonovi jsem se naprosto zmýlila. Má v sobě malost, kterou vy jste objevil, kdežto já ne. […]“⁵

Emma (překlad Kateřina Hilská)

Vtip a ironie jako nástroj kritiky

Austenová nemá problém dělat si legraci z lidských slabostí. Jejímu bystrozraku neujde hloupost, ješitnost, marnivost či snobství. Užitý humor nás tak zároveň učí tyto vlastnosti rozpoznat a uvědomit si jejich směšnost. Zároveň čtenáře motivuje k zamyšlení, zda se (alespoň někdy) nepodobá paní Bennetové či panu Collinsovi.

Zajímavostí je, že Austenová většinou vlastnosti svých hrdinů nekomentuje – postavy se samy usvědčí ve chvíli, kdy začnou mluvit. Humor v dílech Jane Austenové není samoúčelný a stává se nástrojem společenské kritiky i lidského chování. 

Závěr

Romány Jane Austenové jsou barevnou mozaikou, která dokáže přitáhnout nejrůznější typy čtenářů. Při každém čtení se vám přitom odmění něčím novým. Poprvé vás možná osloví romantická linka, podruhé psychologie postav a potřetí budete zkoumat dobové zvyky. Najdete v nich hrdiny, které budete milovat i nesnášet, pobavení i poučení a možná vám dokonce změní život (tak jako mně 🙂).

A právě proto milujeme a čteme Austenovou i po více než 200 letech. Přidáte se?

Co si rozhodně přečíst?

• Pýcha a předsudek (1813)
• Emma (1815)
• Rozum a cit (1811)

Věděli jste, že…? Jane Austenová patří k nejčastěji adaptovaným autorům klasické literatury. Ačkoli za svého života dokončila „jen“ šest románů, v dnešní době existují desítky filmových a televizních adaptací jejích děl. 

A ještě nekončíme. Letos bude austenovské univerzum obohaceno rovnou o dvě nové adaptace: již v říjnu vstoupí do kin nová verze Rozumu a citu, v prosinci pak streamovací platforma Netflix uvede šestidílnou adaptaci Pýchy a předsudku. Premiéra je naplánovaná na 3. prosince.